Veselé historky z trénování paměti na Slovácku

Čerstvý trenér paměti III. stupně Zdeněk Gloz trénuje na Slovácku paměť nejen hádankami a hlavolamy, ale také humorem. "Poslechněte se" několik jeho "veselých historek z natáčení".

 

Trénování paměti v Ratíškovicích začalo po hodech 17. října 2016 a shodou okolností jedna stálá učastnice, paní Hedvika, první hodinu našeho setkání slavila osmdesáté narozeniny. Proto jsme den předem "zasedali" v nedalé restauraci a vymysleli pro paní Hedviku básničku:

 

17. října v jednej rodině,

veselo bylo v ulici Dědině!

Děvčátko vložili do kolébky,

mamičce dali kůtní  polévky.

Dali jí méno slezskej světice,

z cérečky těšili sa velice.

 

Radost jim dělala, vyrostla do krásy,

roky sme ju mohli vídat, za pultem s klobásy.

V prodejně Mozaika bývával její flek,

pod pultem tam známým skovávala

aj nedostatkový špek!!!

 

Potom sa vdala, měla dvě děcka,

s manželem Vavřinem to byla pecka!

Byla to Láska na první pohled,

šak jim to klapalo skoro 100 let.

 

Když sa z Ratěk nekde jede, 

na půtě či do Ikeje

V první řadě sedět mosí, 

plnů tašu sebů nosí.

Má v ní buchty, béleše,

nic z teho dom nenese!

 

Prokázala odvahu a vznésla sa nad Prahu

přistála až v Mexiku, chodila tam v lajblíku!

Dom sa nám šťastně vrátila, 

šak na kurz paměti už sa těšila!!

 

My víme, že Vašich narozenin je dnes Den,

proto přicházíme s přáním jen,

o čem Vaše srdce sní,

ať sa Vám vždy vyplní!!!

 

 

Odposlechnuto na trénování paměti ve Veselí nad Moravou:
"Jakou chuť a vůni byste přiřadili ke smutku?"

Účastnice: "Vaječný koňak" Druhá účastnice: "Hm... a býváte smutná často?"

 

Odposlechnuto na kurzu paměti ve Strážnici:

"Jakou vůni a chuť by jsme přiřadili ke štěstí, jak podle Vás chutná a voní?"

"Voní jako udírna a chutná jako maso z ní!!!"

 

Další postřehy:

Při cvičení se slovenskými slovy jsme se dověděli, že smäd je smrad, cvikla je jehla, golier kolečka, žeriav kopřiva, chlopavica polévka, chlopavica - tož nejaká ženská, co ide po chlapoch, né?! 

 

Povolání na T:
První účastnice: Tož já sem dala továrník - ano, to je takové starodávní.
Její sousedka: - a já takové aktuální - terorista!

Další odpověď: - a já sem dala transvestit - to može byt, né?

 

Ve strážnické knihovně jsem zadal obraz od Jakuba Schikanedera a požádal účastníky o popis děje: Zde jsou výsledky: 

 

Venku se něco děje. Ozývají se zvýšené hlasy a výkřiky žen. Lidé se sbíhají. Ženy lomí rukama. Muži něco ukazují. Někdo leží na zemi je to asi žena, není na ni vidět, přes velký zástup lidí. Zavolejte policajty, volá jeden muž. V tom se už prodírá davem místní policajt a uklidňuje lidi kolem. Je to mladá dívka, leží na zemi a kolem ní je krev, asi vražda. Lidi rozejděte se a ty děti by se na to neměly dívat. Nechte vyšetřovat policajty.

 

Časné ráno jedné pražské čtvrti. Na dlažbě leží mladá dívka, sousedé diskutují, zda je mrtvá? Přistoupí pan Kroule, místní řezník… Ano - dívka je již dost ztuhlá. Zdá se, že zde leží nějakou dobou. Mladí se rozhodne ohlásit to na pražském IV.  kriminálním oddělení. A začíná ohledání místa, mrtvé dívky, vypovídají všichni, kdo ji znali. Dívka Marie pracovala jako služebná u paní Hulanské - vdovy pro lékárníkovi, který zemřel před dvěma týdna. Zde se také seznámila s mladým mužem Petrem, který v lékárně vypomáhal…

 

S velkým zděšením se dívali ráno sousedé malého městečka na mrtvou dívku, která ležela uprostřed dvora. Že jde o vraždu, bylo vidět na první pohled, kolem ní plno krve. Bylo těžké najít vraha, první podezřelý byl její milý. Žandáři ho vedli v poutech, ale čin mu neprokázali. Při pohledu na ni se zhroutil. Vrahem byl místní psychopat, všichni ho znali jako neškodného blázna. Prozradila ho krev na jeho šatech, shodná s krví zavražděné. V dnešní době by ho usvědčila DNA.

 

Vražda z pavlačového domu

Ježi třetí týden chodila mladá Terezka do krámu se smíšeným zbožím pro nákup bez peněz. Kupec zatím přivíral oči, a když nebyla manželka blízko, dal kromě nejnutnějších potravin jako mouka, hrách nebo chleba i trochu krup, které občas nezapsal. Byli sedmičlenná rodina, věčně bez peněz a hladoví. Matka posluhovala a otec byl bez práce. Kupec ale vždy chtěl, aby za ním přišla zadem na dvorek, kde měl sklad. Dlouho odolávala, protože se všelico šuškalo o snižování dluhů pro mladá a pěkná děvčata. Když ale už kupec nechtěl dát peněz ani na knížku žádné jídlo, kývla na jeho nabídku.

Na večer se tajně vytratila z pavlačového bytu a zadním dvorkem přišla skladu. Kupec už ji čekal s knížkou a začal vypočítávat dluhy, a jak zatočí s celou jejich rodinou. Dívka už nebyla schopná se strachem ani moc bránit a ten si od dívky vzal, co chtěl. Když se trochu vzpamatovala s pláčem, vyžadovala od něj knížku s dluhy. Ten se jí jen vysmál, že bude muset chodit častěji, jinak nic nedostane. Terezka začala vyhrožovat, že ji oklamal, vše řekne jeho manželce, otci a půjde do vězení. Kupec se rozčílil, co si to dovoluje a v návalu vzteku chytl nůž, který měl na stole a hnal se za ní. Ta ještě stačila chmatnout dluhovou knížku, která ležela vedle nože a utíkala na dvůr. Kupec ji ale dostihl a několikrát bodl. Terezka stačila doběhnout na pavlačový dvůr, ale tam padla mrtvá. V tu chvíli se vracel otec z ulice, a když uviděl svou Terezku, nechápal, co se stalo. To už sousedé vyběhli z bytů a když blízko dívky uviděli kupcovu dluhovou knížku, bylo jim vše jasné.

Otec prosí lidi, aby přišli k soudu dosvědčit, jaký byl kupec hamoun, lakomec, který zavraždil jeho mladou krásnou dceru Terezku.

 

Na dvorku starého ponurého domu leží na dlažbě mrtvá mladá žena s roztaženýma rukama, obličejem k zemi. Opodál se seběhlo několik zvědavců, kteří se dohadují, co a proč se to stalo. Malá holčička, zřejmě dcerka mrtvé ženy, stojí bezradně se skloněnou hlavou, stará paní lomí rukama nad tím neštěstím, to je matka mrtvé ženy. Muž v zástěře, který za ranního úsvitu zaslechl výkřik, se snaží svými dotazy zjistit, zda také někdo jiný něco viděl nebo slyšel. Muž rozkládající rukama, asi domovník, vypráví o tom, že mladou paní včera navštívil exekutor a jednal velice bezohledně.

Protože mladá žena ztrativší zaměstnání, se zadlužila a dále neunesla pomyšlení, že neuživí dceru ani starou matku, v zoufalství se rozhodla ukončit život skokem z okna, tedy sebevražda.

Poloha těla opravdu ukazuje na pád z výšky. Tedy nepřímou vinu na neštěstí mají dluhy a exekutor, který ženu rozrušil psychicky.

 

Vražda v domě

V jednom starém domě v jinak klidné ulici se jednoho dne v podvečer stala hrůzná věc. Bydlela tam v jednom malém bytě mladá dívka, která posluhovala u pánů, a občas ji tam navštěvoval mládenec. Když se jednoho dne navečer z bytu ozýval křik a hádka bylo to sousedům velmi divné a tak vybíhali na ulici, aby zjistili, co se děje. Najednou z bytu vyletěla pobodaná, krvácející dívka, která si chtěla přivolat pomoc. Ale bylo už pozdě, ztratila hodně krve, ztratila vědomí a upadla na dlažbu. Sousedé z toho byli vylekaní a nevěřili, co se děje...

 

Moc mile mě překvapila knihovnice ze Strážnice, která si připravila úryvek z knihy, která o tom pojednává a odhalila tak, jak to skutečně bylo.

 

V pondělí na kurz paměti dorazil i svatý Mikuláš. Přišel sám, protože prý čerti mají v měchu trenéra paměti a musí ho držet, aby jim neutekl. Mikuláš se všech zúčastněných ptal, jak dlouho chodí na kurzy a pak každému položil záludný úkol – vyjmenovat 3 zvířata na R, říct 3 kosmetické výrobky, říct poučku na barvy duhy apod. Při správné odpovědi dostal každý účastník panáka. Mikuláš se objevil také na trénování paměti ve Strážnici, kde také všechny zúčastněné vyzpovídal a položil jim záludné otázky. Všichni uspěli a tak byli odměněni sladkostí.